Zákaz výpovědi podle zákona o mateřství nadále platí 280 dní před očekávaným datem porodu. Podle Spolkového pracovního soudu (německy: Bundesarbeitsgericht) představuje tato doba krajní časový limit, v němž může těhotenství existovat. Pokud byla lhůta pro oznámení zmeškána bez zavinění zaměstnance, musí být zaměstnavatel neprodleně informován.
Spor o datum těhotenství
Pomocnice v domácnosti ve zkušební době se bránila proti řádnému ukončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele. Dopis obdržela dne 7.11.2020. Dne 2.12.2020 informovala pracovní soud, že je v šestém týdnu těhotenství. Zaměstnavatel se o tom dozvěděl až dne 7.12.2020 s přípisem, ve kterém bylo přiloženo potvrzení o těhotenství od gynekologa ze dne 26.11.2020. V průběhu řízení v prvním stupni předložila zaměstnankyně další osvědčení. Tam bylo uvedeno předpokládané datum narození 05.08.2021. Nastávající matka považovala výpověď za neplatnou z důvodu porušení zákazu výpovědi podle § 17 odst. 1 zákona o ochraně mateřství (MuSchG). V době oznámení o ukončení těhotenství již byla těhotná.
Žalobou na neplatnost výpovědi neuspěla jak u pracovního soudu v Heilbronnu, tak u Vrchního pracovního soudu Bádenska-Württemberska. Předpokládané datum porodu bylo možné vypočítat pouze 266 dní zpětně. Zpětný výpočet 280 dnů, který běžně provádí standardně Spolkový pracovního soud (německy: Bundesarbeitsgericht), nešlo podle názoru zmiňovaných soudů sladit s typickým průběhem těhotenství. Odvolání propuštěné ženy k Spolkovému pracovnímu soudu (německy: Bundesarbeitsgericht) bylo úspěšné.
Rozhodující je co nejdřívější datum
Spolkový pracovního soud (německy: Bundesarbeitsgericht) zrušil rozhodnutí a vrátil případ zpět. Podle BAG se počátek zákazu výpovědi podle § 17 odst. 1 věty 1 zákona o ochraně mateřství (MuSchG) v případě přirozeného početí stanoví za použití § 15 odst. 1 věty 1 a odst. 2 zákona o ochraně mateřství (MuSchG) obdobně tak, že se připočte 280 dnů zpětně od předpokládaného data porodu stanoveného lékařem. Toto období představuje průměrnou délku těhotenství. Jedná se o nejzazší časovou hranici, kdy mohlo dojít k otěhotnění v případě normálního cyklu. Tento výklad je v souladu s právem Unie. Zákaz propuštění stanovený v čl. 10 odst. 1 směrnice o mateřství měl zabránit tomu, aby riziko propuštění z důvodů souvisejících se stavem těhotné zaměstnankyně mělo škodlivý vliv na její fyzický a psychický stav. Proto by se mělo vycházet z co nejranějšího období těhotenství, aby byla zajištěna bezpečnost a ochrana těhotných zaměstnankyň. Na rozdíl od názoru soudů nižších stupňů, nebyla tato metoda výpočtu založena na „předpokladech“ ani nebyla „fikcí“.
Nedodržení lhůty bez zavinění zaměstnance je tedy třeba objasnit.
Náš komentář: Jedná se o důležité upřesnění a potvrzení pro zaměstnavatele, kteří zamýšlí dát výpověď těhotné zaměstnankyni.